Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

sobota 15. května 2010

Překladatel z elfštiny

Achiv ouvej, pokud někdo vynalézá přístroj na záznam toho, co se uživateli ve spánku zdá,  tak už s ním přijde pozdě, protože můj nejzajímavější a asi taky i nejpodivnější sen právě proběhl. Promítám si jej v duchu sem a tam, abych si zapamatoval tu trošku, co si ze snu pamatuji, snažím se nacházet a uvědomit si další a další detaily, podobně jako když i po letech dokáži najít další detail či myšlenku v kresleném seriálu Haibane Renmei ...

Jedno vím ale jistě - dokonale sem do blogu svůj sen nepřevedu, ani kdybych se sebevíc snažil :-(

Sen si začínám uvědomovat v okamžiku, kdy stojím uvnitř velkého stromu a tiše se o čemsi bavím s dalšími osobami lidského zjevu, já člověk a oni elfové(*1) ...

O chvilku později se ocitám kdesi ve skalní rokli asi tak 20 metrů nad jejím dnem. Odsud vede asfaltovaná pěšina i se zábradlím až dolů k vodě, kde zábradlí mizí. Skoro jako by šla pěšina v tomhle místě využít jako takové přístavní molo, avšak pěšina po necelé dvacítce metrů uhýbá kamsi doleva, kde rokle na chvíli ztrácí svojí příkrost.

Naše pěšina vyšla z jakési jeskyně v jednom z rohů (téměř uzavřené) rokle a hned na začátku stojí poměrně útlý strom, stár tak 30 let. Má pravice je ponořena ve stromě skrze kůru a já se pokouším navnímat jakousi informaci.

"Princezna může přijet nejpozději dnes" říkám naší princezně (viz fotografie mé kamarádky Andy, na níž představuje zemanku) a v hlavě mi zazní dovětek "jinak se jí to nepodaří"(*2), jenž ale nahlas nevyslovím. Mluvím tiše, pokorně a taky rezignovaně, jako bych tušil, že se něco má stát, čemu asi nedokážu zabránit.

Opatrně vyndavám ruku ze stromu a ohlédnu se po naší princezně. Ta se tváří poměrně neutrálně, ale na očích jí vidím, že i ona ví ...

"Už je tady!" všimnu si s drobným úlekem, jak náhle se dole na jezírku objevil nějaký pohyb, jenž mi strom částečně svojí listnatou korunou zastínil a rychlou chůzí scházím dolů, já, jenž ovládám řeč hostů.

Naše princezna si ode mě nechává odstup deseti metrů a když se zastavím dole na molu, elfská princezna sedící na mocném oři jenž stojí na hladině (nebo v mělké vodě) je ode mě taky deset metrů. Je to poměrně dobře vymyšleno, protože pokud půjde cokoliv špatně, první ze šípů dostane mě ať už půjde od kterékoliv ze stran konfliktu a neohrozí tu princeznu, u které bych případně stál

(odbočka od děje - proč bych dostal šíp první já? Je to moje čistá fabulace, ale představte si, že já jediný ovládám obě řeči. Kdo mě může zkontrolovat, že to zrovna já nevyvolávám válku, že poctivě překládám to, co říkají obě strany, že nějakým nešťastným překladem nenaštvu elfy, že nezrazuji naší stranu?)

"Tyd om daadwerklik te"((*))  řekla elfská princezna rázně. (Bohužel si elfská slova ze snu nepamatuji, a tak sem zapíšu jen náhodně naťukané znaky). "Maar ons wil nie oorlog nie, ons dit met jou eens op 'n beter oplossing" ((**)) vymlouvám elfské princezně její názor stejně rázným tónem jako mluvila ona, aby má slova k ni vůbec dolehla, ale v mém hlase se ozývá drobný chrapot, jako bych už měl hlasivky unavené a taky současně naděj, že k nějaké šarvátce vůbec nedojde.(a můj hlas nezní tak jako v reálu, což bylo taky zajímavé, to ve snech nemívám příliš často)


S elfskou princeznou je tu totiž několik dalších bojovníků na ořích či vodních tvorech, a jak oni tak i princezna mají zdobenou zbroj. Naši lidi nejsou nikde v dohledu. "Baklei nie!"((***)) říká definitivní rozhodnutí princezna a já naší princezně překládám větu svými slovy. "Chce válku" zavolal jsem totiž, stejně zvučně jako jsem hovořil doposud, se stejným náznakem únavy ve hlase.


Naše princezna něco odsekla, já to přeložil a to už se z úkrytů vynořují naši lidé, někteří na primitivně svázaných vorech s ještě primitivnějšími pádly a elfí družinu doslova obsypali. V očích našich bojujících civilistů(?) je vidět takový zvláštní lesk který mívají zvířata zahnaná do kouta, která musejí bojovat o své bytí či nebytí... Nebojoval jsem, jen jsem smutně sledoval, jak selhalo mírové řešení ...

Díky početnímu přečíslení které odhaduji jedna ku deseti, byl boj dole u vody dost rychle vyřešen v náš prospěch, elfí princezna padla ze svého oře zasažena šípem (naším?elfím?? nevím) díky čemuž se odvážím říci, že dost elfích jednotek čekající nahoře ve skalních masivech  se do bojů nezapojilo a okamžitě odjelo, až na jednu jednotku pěších lučištníků, kterou naši lidé obklíčili na cestě ven z rokle.

Doběhl jsem tam poměrně rychle a hned jim sděluji pro ně smutnou pravdu: "Laat 'n stryd, is dood" ((****)). Ošklivě to s nimi trhlo, jakoby to netušili a je pravda, že přes skalní masív rokle do místa boje nedohlédli. Bohužel mezi nimi jsou dva až tři jedinci, kteří chtějí bojovat do poslední krve. Zkouším poslední pokus: "Wie is die liggaam weg te neem vir die begrafnis"((*****)) o kterém si myslím, že zabere. Nezabral vůbec a do bojů se pokusili přidat všichni elfové, ale byli našimi lidmi přečísleni ještě předtím, než jsem sem vůbec doběhl ..............


Dole v rokli mě už nikdo nepotřeboval a tak jsem se vydal ven z rokle a cesta mě zavedla na autobusovou zastávku. Teď, když už je bezpečno (*3),  mohl poměrně rychle (časově rychle) přijet autobus typu ŠM s pro mě cizím řidičem, ale s mě z reálu známým průvodcem (ahoj Kubo :-) ). Jsou znavení a hladoví. Pokouším se oboum nabídnout, že je mohu postupně oba prostřídat na jejich kroužení na lince č. 17, ať si mohou odskočit, ale ač mě oba poslouchají, netváří se, že by do toho chtěli jít ....

Cítím se jak zpráskaný pes...(*4)


Tak, to je můj celý sen, nyní se můžu věnovat spekulacím, co jsem v elfštině mohl říkat a vyslechnout. Opět budu v podstatě fabulovat, byť na podkladě mnoha mých snů. Nejprve úvodní dialog

(*) Tohle bude závěrečný boj kdo z koho
(**) Cožpak se (odvěký) boj našich ras nedá ukončit mírovou cestou?
(***) Ne, nedá
Případně variantně
(*) Boj začne a skončí zde
(**) Cožpak se boj našich ras nedá odvrátit mírovou cestou?
(***) Ne, nedá


(*) Jste v zemi, která patří nám. Odejděte

(**) Již dlouho se stahujeme do ústraní, cožpak se nemůžeme dohodnout? I my chceme někde žít

(***) Nechceme vás tu vůbec!


(*) Vydejte nám elfy, které ukrýváte, jsou to zločinci

(**) Elfové k nám dorazili zbídačení, nezdá se nám, že by něco provedli. Nemůžeme si promluvit rozumně?
(***) Získáme je bojem!


U čtvrté věty mě nějak moc možností respektive nějak moc rozdílných variant nenapadá, jsou to v podstatě přesmyčky téhož.
(****) Vaše princezna je mrtvá, boj skončil
Možná místo slůvka mrtvá bych použil nějaké jiné, třeba zajatá či zraněná podle skutečného stavu princezny.


Pátá věta (*****)  pak mohla být o tom, že už jsou poslední naživu a že by někdo měl odnést elfí princeznu zpět do její domoviny (ať už je živá, zraněná nebo mrtvá) či případně o tom, že boj je zbytečný, ale taky "Vzdejte se nic se vám nestane!"

Napadají mě ještě další věci, se kterými jsem nechtěl "otravovat" v textu snu:

 
(*1) Přemýšlím, kdo ti elfové mohou být - exulanti? rebelové? tajná delegace? Co s nimi projednávám???

(*2) asi by taky stálo za to zamyslet se, proč by měla elfí princezna poslední šanci k nám přijet a co by ji v tom případně mohlo zabránit, ale to už bych skutečně fabuloval, možností je "milion a jedna" :-)

(*3) Napadá mě taky, že tady o bezpečnost vůbec nešlo, spíš o náhodu. Ostatně -  co když to s tou elfskou princeznou byl jenom LARP ?!?

(*4) Ať už to byl nebo nebyl LARP, v místě kdy se cítím jako zpráskaný pes jsou mé pocity jasné - ani dole s elfy, ani zde u autobusu jsem nemohl/nedokázal pomoci ...