Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

sobota 14. května 2011

Setkání bratranců a sestřenic a založení KSČ

Včera a dnes prožívám "neuvěřitelné" setkání všech bratranců a sestřenic, což díky tomu, že můj otec je z pěti sourozenců bylo setkání dvanácti lidí. Poprvé jsme se sešli komplet. Je zvláštní, kam všude nás zanesl osud ovlivňovaný lidmi z KSČ a jak do toho dále zasáhlo dění po roce 1989. A toto píšu vlastně jen proto, že na stejný den, jako naše setkání padlo i 90. výročí vzniku jisté politické strany.

Když vše srovnám do jakési časové linie, pak 14.-16. května 1921 byla založena Komunistická strana Československa (preventivně hned odkazuji do wikipedie, neb stran s tímto názvem bylo povícero: http://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistick%C3%A1_strana_%C4%8Ceskoslovenska_(rozcestn%C3%ADk) ) odštěpením od jiné strany a v tomto roce má přes 350 tisíc členů, aby pak jejich počet klesal. V roce 1929 "karlínští kluci" převzali vedení strany, mezi nimi i budoucí "první dělnický prezident Klement Gottwald", to už těch členů bylo zřejmě jen 25 tisíc. Má babička, otcova matka v té době žila na východním slovensku poblíž maďarských hranic jako mladá holka. Tou dobou už zřejmě neplatí to, co o sedm let dříve řekl F.X.Šalda
Komunismus není jen program politicko-hospodářský, nýbrž i dočasné označení pro věčnou náboženskou touhu lidské duše po sbratření všelidském a vesmírném.
Jak se 90% rodiny dostalo do čech je pro mě zahaleno rouškou tajemství, otec si stihl odsloužit vojnu v Chebu, ale jeho bratry již postihla vojenská služba u PTP, takže jeden z možných důvodů by byl tento, druhým pak mohla být i tzv. umístěnka...

Vynechám povídání o mamce a její mamince, které mají také jisté zkušenosti s touto dobou a poskočím až k sobě, kdy jsem prošel za svá léta Jiskřičkami, Pionýrem a Svazem mládeže jako řaďák a setkal se s několika členy KSČ (s některými i střetl), ale bylo to už takové "jiné", neboť to bylo již poměrně blízko konci socialismu v čechách. Někteří členové KSČ to "žrali", na jiných bylo vidět, že nejsou členstvím ve straně příliš nadšeni.

Byl jsem trošku jiný jako ostatní děcka, kdy mě má výchova v poctivém plnění úkolů přinesla v prostřední jmenované organizaci jisté věci navíc, např. tu, že jsem mrzl na shromážděních (viz letošní příspěvek Sněží, vono sněží !!) a tyto úkoly neodmítal... Dívám-li se zpět, mám pocit, že některé z nich si o odmítnutí přímo říkaly, ale po zkušenostech rodiny? Byla to divná doba...

Každopádně když se vrátím zpět k sestřenicím a bratrancům, přičemž jsem byl mezi nimi jako nejmladší. Jsme rozprostřeni po celém jednom kraji se dvěmi vyjímkami - mojí sestrou, jejíž muž byl svého času hluboko před rokem 89 postaven před výběr ze dvou alternativ a vybral si tu, která slibovala čistší vzduch a jedním z bratranců, který odešel po rozvodu se svojí ženou už po sametové revoluci...