Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

pátek 16. března 2012

Po šedesátétřetí ne! :-) (alespoň zatím)

šestého března jsem tu popisoval jeden sen, kde jsem měl zlost na to, že mě podrazil kamarád a revizorka v autobuse mě už po dvaašedesáté vyčapala, a je jedno, kolikrát to bylo podrazem a kolikrát doopravdy ( Šedesátkrát na černo? Proč ne dvaašedesátkrát?)

Jedu si tak v nočním autobuse a předními dveřmi nastupuje revizorka. Ještě si ani nerozbalila nádobíčko a už ji strkám svůj papírový lístek před oči. "Prosím, podívejte se na něj hned teď, než mi ten lístek nějak zmizí" říkám jí. Já jsem slušný a revizorka ochotná, takže se mi na něj mrkla a lístek byl uznán za platný... ... a sen pomalinku končí.

Na jednu stranu mám radost, že série snových průšvihů s revizorkami je (opět) přerušena, má to bohužel několik ALE.

První mi naznačila kamarádka u minulého snu - prý to vypadalo, že mě chce někdo podrazit. A je to tak, v práci jsem měl dojem, že na mě někdo chystá něco ne  zrovna čestného, což se mi potvrdilo. Dostal jsem asi tak tři dny před tímto snem echo, že se opět na centrále mluvilo o mě a mých kolezích. GRATULUJI SI, že jsem před lety nasadil taktiku úsměvů a ochoty, opět přinesla ovoce a "kdosi" se mě zastal...

Druhé ale, které mě děsí je problém potřeby dvou lístků, opět jsem měl v ruce papírový a revizorka si chystala čtecí zařízení na čipové karty.

Třetí ale - přestože jsem ve snu v pohodě, přeci jen maličko na revizorku naléhám, jako by přeci jen nějak hrozilo, že o lístek přijdu. Pokud to přirovnám k té reálné situaci, pořád si podvědomě připouštím, že existují lidé, kteří by mě mohli podrazit.

Přišel bych zřejmě i na další ale, ale je to myslím zbytečné. Celkově z tohoto snu mám dobrý pocit, protože jsem se z něj vzbudil v pohodě a s úsměvem, byť tam takový malý vztyčený prstík je...