Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

neděle 14. října 2012

Návrat ku koreňom (2. Astrálne cestovanie)

Predchozie diely:
  1. Návrat ku koreňom - Kúlturný šok
  2. Astrálne cestovanie (práve čítáte)
Hladanie koreňov pokračovalo v piatok - a protože jsem začal příspěvek po slovensky, je jasné kde jsme hledali. No tedy spíš "hledali", protože z vyprávění rodičů víme, kde zhruba naši prarodiče žili...

Páteční den bych mohl nazval také dnem skákání ze snu do snu, protože jsem stále na cosi narážel. Ostatně jsem narážel už včera (viz první díl), ale teprve pátek mi v tom udělal jasno - tedy spolu s nedělí, která mi uzavřela poslední drobnůstky.

Vždy, když jsem narazil na příznak astrálního cestování, začal jsem se ptát proč se mi o tom zdálo, abych zjistil, že to bylo varování před nebezpečím, nebo upozornění, že v daném místě prožiji cosi, co bude emocionálně náročné.

Ranní výhled z okna -
kopec vlevo má místní název"tri sosně"
A pak, samozřejmě bylo nutné vytřídit sny, které pouze využily kulisy. Hned první ranní pohled z jižního okna mě ráno polekal. Co bych ale dělal u cizího domku, tedy kromě toho, že bych kolem něj šel na kopec (letos jsme na něj nakonec nešli)? Ve snu jsem ho měl v době nějakého listopadového pošmourna.

Pohled severním oknem a opět rána - proč bych ale chodil na tenisové kurty, když nemám pálku a zřejmě si ji ani nikdy nepořídím ani nepůjčím?

Narozdíl od ostatních jsem se ale dopoledne po blizoučkém okolí (3km okruh) projít nešel, další střety s mým A.C. jsem nechtěl mít. Nu což, tak mi to místo nechtěně vyfotil ten, který na procházku šel a dané místo se mu líbilo...

Po obědě jsme jeli do domova důchodců za pratetičkou a když jsme vstoupili, byl jsem opět v nějakém svém snu, nepřekvapen, že se místo mého "snového minipokoje" shoduje s minipokojem tetičky (vešlo se tam lůžko, malý stoleček a víc nic), že sedí společenka a další věci, jako jídelna a prostor před jídelnou...

Byl také čas na pozdní oběd a tak se cestou zpět jelo kolem koliby a ta byla a je vyhlášená haluškami. A bum ho, opět trefa do astrálního snu a tentokrát to potkalo i mého spolucestujícího. Ten tvrdil, že tu byl před šesti lety, když byl na Slovensku na čundru, ale místní člověk jej poopravil, že koliba stojí teprve roky čtyři. Můj sen z tohoto místa byl takový, že sem jsem se nějak dostal, ale nebylo jak se dostat dál domů, takže jsem tu začal pracovat jako čašnička v kroji. Huh... Kdo měl pravdu, jestli můj spolucestujcí nebo místní člověk si zkuste zjistit sami - Koliba Ožďany

A pak ještě byl čas na kratičké pohoštění u přátel, kteří nás dnes vozili svými auty (a opět astrální šťouch, na  pozemku mají jak svůj nový dům, tak i starý, a to vše i se zahradou vystupovalo v dalším mém snu či snech)

Na závěr dne proběhla ještě návštěva zahrádky, kde jsem si byl vědom dalšího A.C., tentokrát varujícího. Zahrada totiž stojí ve svahu, ze kterého bych se mohl skutálet, zvlášť když byl pil přes míru. O tom, že bych se nevyhrabal nahoru nemluvě.

Po setmění jsme sešli na poslední autobus a já narazil na místo, které jako by vypadlo z mých německých snů a pak když nám řidič autobusu zastavil mimo zastávku a potmě jsme šli domů se vyspat a mě to opět sedělo na sen...

Je to docela problém, když jsem tolikrát narazil na místa, která jsem takto znal a na všech byl poprvé v životě - tentokrát zcela jednoznačně - protože až na vyjímky mi nepřišlo, že mé astrální cestování mě mělo varovat nebo upozorňovat na silný emocionální prožitek. Nevím, co si o tom všem myslet. Ano, třeba se sem někdy vrátím (myslím si že alespoň jednou), třeba se mi ještě splní něco malounko z toho, co napovídají sny, i když o některých kouscích snů mám vážné pochyby... :-)

Tím by mohl skončit pátek, v sobotu jsem měl jen jeden ťukanec v okamžiku, kdy jsme procházeli určitým lesním úsekem, na který navázaly krajní domy K*H* a další lesní úsek. A v neděli pak poslední ťukanec při odjezdu. Ale o tom nedělním ťukanci až v dalším příspěvku...