Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

úterý 8. října 2013

Mourinka - úterý druhého týdne bez paničky

Minulý díl - První týden bez paničky

Dnes jsem se dočkal obrovského překvapení od Mourinky. Udělala totiž cosi, co ještě nikdy neudělala.

Seděl jsem u počítače a Mourinka byla asi tak půl hodinky po večeři (já ostatně také), řešil problémy či spíše "problémy". V tu chvíli zamňoukala Mourinka na parapetu okna - chtěla jít na venkovní parapet na výzvědy - typicky čuchem zjistit novinky, víc podle mě nešlo v počínající noci zjistit, tma byla už dost velká. Otevřel jsem ji (jako obvykle) a zase zasedl k počítači.

Pak, jako by byl čas na její pozdní noční kontrolu mé práce, prokličkovala po vnitřním parapetu mezi květináči, poté po mém počítačovém stole ... a pak mi zalehla ruku ovládající myš....

Protože se ozvalo silné vrnění, pochopil jsem, že Mourinka udělala přesně to, co dělává mamce sedící u stolu a dívající se na televizi, nebo luštící křížovku. Vnutí se jí na stůl a zalehne prostor před ní, takže má mamka od té chvíle jen jeden úkol. Uhladit Mourinku tak, aby buď usnula, nebo jí hlazení a drbání přestalo bavit a odešla.

Vrnět blahem, když se Mourinky dotýkám já! To mi nikdo věřit nebude! PO více jak pěti letech....

Je to další důkaz, že Mourince mamka chybí, a všechny mamčiné činnosti, protože i já sledují, že jsem dnes sledován Mourinkou na skoro každém kroku. Ale to je spíš tím, že je dělám v kuchyni :-)