Mám-li shrnout celý včerejšek a dnešek, pak bych to mohl zvládnout větou "zadařilo se! :-)", byť bych hnidopišsky mohl dodat "ale nějaké skvrnky tam byly"
Zřejmě si například podvědomě vytvářím stres sám, protože jsem například si kompletně přebalil taštičku s doklady a klíči od práce, abych na víkend netahal zbytečnosti, načež jsem omylem šoupl průkazku na autobus do jiné kapsičky, takže jsem panikařil před odchodem a nemohl průkazku najít, zvlášť když mrška zapadla úplně na dno.
U prvního vlaku jsem si poprvé užil jízdu vlakem sponzorovaným naším krajem, což spolu s tím, že jsem jel linkou, která projíždí po vytížené trati, vede k tomu, že zde jsou nasazeny vlaky českých drah zvané RegioPanter. Takže tichá a plynulá jízda a klid na mé rozjímání...
Proč jsem to ale zmínil? Hned na mém první přestupu jsem měl 45 minut čas a mohl sledovat, co také jezdí na takto sponzorovaných krajských linkách. Regionovy - to bylo očekávatelné, ale ta složenina, co se vydala mým směrem, to snad ani nejde popsat, lokomotiva od nákladních vlaků, rekonstruovaný vagon s elektricky ovládanými dveřmi, pak stařičký vagon, následovaný motorovým čelem, které jako by vypadlo z oka právě RegioPanteru.
To byl tedy osobní vlak a já jel rychlíkem, který jakoby vypadl z oka tomu osobáku a to nebyl sponzorovaný :-) Nemusím ani dodávat, kam jsem měl koupenou místenku, ale ani to, že jsem jen ošuntěným vagonem mi nezabránilo sledovat cvrkot ve vagonu a krajinu míhající se kolem. Ovšem v tom sledování jsem měl stejnak největší štěstí až po dalším přestupu do klasické Regionovy, kdy jsem si na prstech počítal bažantí samečky, zajíce, a další zvěř, která postupně po jednom přibývala. To vše až do doby, než mi shluk zajíců na jednom poli rozbil mé prstové počitadlo (STACK OVERFLOW). Tolik zajíců naráz jsem ještě nikdy neviděl. Byl to nádherný pohled na ušáky, kteří měli sněm přiměřeně daleko od vlaku, takže je z rokování prakticky nevyplašil...
Prostě páteční 4 hodiny ve vlaku byly ve znamení poklidu, kdy jsem si prohlížel krajinu a v poklidu dobíjel "baterky", což pak završil domácí tataráček a následně pívko v hospodě, spolu s hovorem s kamarádkou.
V sobotu jsem kamarádovi pomáhal s dokončováním zateplení na severní straně domečku a i s ním jsem si pohovořil. Prokázalo se, jak u kamarádky tak u kamaráda, že si potřebovali promluvit o různých věcech víc než já, ale co už, holt jsem si svoji cestu a svoje hledání musel pořešit sám...
