Víkend se spolkem

Nastal opět čas účastnít se akce jistého spolku, jehož jméno se zde nevyskytuje...
Konal se pátý ročník akce, kterou jsem před pěti lety vyfasoval jako pořadatel, tehdy jako jeden z hlavních pořadatelů, nyní jen jako pořadatel části programu, konkrétně jednoho sportu hraného na kola.

Letos to bylo zajímavé, protože se akce konala na zcela novém místě, které znala jenom hlavní pořdatelka, takže dost lidí jelo na navigaci anebo podle mapy. Já volil navigaci....

Cesta tam

Stojíc v Berouně u vlakového nádraží čekajíc na jednoho účastníka jež měl přijet sem, jsem si nastavil navigaci na "poslední míli", vědouc přitom, že cílová oblast je blízko Berounky a tak jsem se těšil na 10km jízdy po rovině. Samozřejmě, nejkratší cesta vedla podle GPSky na blízký nejvyšší kopec, silnička čím dál tím užší, a pak na výběr - slepá ulice... nebo odbočka do vísky, kde se měla akce konat.. Jenže silnička ještě mnohem užší, zřejmě z dob kdy vznikla česká republika, se značkou "v zimě se neudržuje" a padající  prudce dolů mezi domky jiné vísky než naší cílové, kroutíc se jako had.

Takovouhle silničku hledat v noci a nesjet z ní na louku či nespadnout ze srázu, to chce rozvahu a odhad, což jsme v našem autě měli, dokonce jsme mohli sledovat jedno auto před námi a jedno za námi, která - s pražskou poznávací značkou - dávala najevo, že jedou na stejnou akci. A jeli, avšak po sjezdu to obě na chvilku vzdala a konzultovala zřejmě s mapou.

Místem konání, respektive  návsí, jsem projel třikrát - poprvé z tohoto "divného" směru, takže jsem tu křižovatku správně nerozpoznal, podruhé a potřetí pak po hlavní silnici, ale i ta byla úzká tak, že jsme pochybovali, jak tady může jezdit autobus, který tu měl vyznačeny zastávky. Jednoduše - jezdí jen 1x denně a je to školní autobus.

Třetí zmiňovaný průjezd jsme naštěstí udělali s mapou v mobilu jisté české firmy, takže jsme odhadli, že musíme odbočit do uzounké slepé uličky. A to mě krklo, protože mapka na webu slibovala něco právě na této hlavní silnici....

Tolik tedy k cestě sem

Spánek a sny

Z pátka na sobotu jsem spal  přerušovaně a měl depresivní sny - jeden z nich o mé vlastní babičce, ke které jsem chtěl zavolat záchranku. "No to si děláte pr*el? do K* nepojedeme" seřvala mě operátorka a zavěsila. Proč nechtěla posílat sanitku s doktorem těžko říct, ale v reálu je vesnice K* je na samém konci okresu, podobně jako ta, v níž jsme byli na akci my. 

Po této podezřelé noci jsem se pokusil na noc ze soboty na neděli udělat několik opatření - např. jsem šel spát první a nenápadně jsem přitom otevřel okno. Taktéž jsem si dal pozor na konzumaci všeho a jako poslední opatření na poslední chvíli jsem přehodil polštář na druhou stranu a spal tak v opačném gardu. Pocitově jsem spal o dost lépe, ale pro změnu ve snech babiččiným domem prolétla povodeň a v druhém snu pak silný déšť pro změnu propláchl můj byt.

Nevím co si o tom mám myslet, že by spouštěčem byla blízkost řeky Berounky?

Co je pro změnu jisté, je jeden z důvodů, proč spím mnohem více přerušovaně - pokud jdu spát v 10 hodin a moji čtyři spolunocležníci přicházejí spát co dvě hodiny, pak prostě klid v pokoji není...

Cesta zpátky

Skorem není co popisovat, kromě toho, že jsem jel na hranici pravidel, neboť šly tak temné mraky, že jsem očekával padání trakařů. Nespadlo nic...