Z hlediska pracovního v mém hlavním pracovním poměru se ucha od džbánů i nadále trhají. Už jsem jeden důvod naznačil v pátečním příspěvku . Jenže se kolem mě dějí nejenom pomluvy, ale i pokusy bránit studentské praxi, jež se má dít i na konkrétní pobočce pod mým vedením. Bohužel je tam jedno "ale", takže na této pobočce už právě z principu pomluv budeme jen na absolutně nezbytnou dobu, o to více času budeme na hlavní pobočce, což se i hodí, ale jedné osobě se to stále nelíbilo, byl ji žinantní i ten malý kousek času. A já to řeknu natvrdo - i 15 minut na pobočce s oním studentem ve stylu rychlé exkurze bylo moc...
V okamžiku, kdy se mnou toto téma naprosto nečekaně začne probírat vedoucí dané pobočky a na otázku "A" řekne cosi, co je v naprostém nesouladu s tím, co mi řekla osoba druhá, tak je prostě něco špatně. To mě tedy pochopitelně dojalo a tak jsem této vedoucí položil i otázku "B" a "C". A nevěřil jsem vlastním uším.
Určité otázky jsem (znovu-)položil o dvě hodiny později osobě druhé a večer si k těmto dvou osobám přiřadil odpovědi z dřívějška od osoby třetí, té, co se jí nelíbí studentská praxe. A znovu jsem nevěřil, tentokrát svému vědomí. "Jsem blbej, nebo navedenej?" řekl jsem si nahlas a nakreslil jsem si mřížku 3x3 a do ní si zjednodušeně vyplnil odpovědi ANO // ANO+ALE // NE na ony otázky.
Výsledek mě znovu nemile překvapil, takže bych na rozklíčování záhady musel jít logicky jako detektiv a třeba si zkusit odpovědět na otázku, jestli odpověď na konkrétní otázku je u všech osob stálá, nebo se proměňuje podle toho, komu je odpovídáno... Anebo jsem na to mohl jít jako svině svinutá.
Vybral jsem si variantu "svině" a v pátek ráno zašel za hlavní vedoucí, tedy za přímou nadřízenou vedoucí oné pobočky a naznačil jí problém s onou praxí a požádal jí o názor, načež jsem jedním dechem zdůraznil že tento názor chci napsat na onu pobočku. Názor mi byl sdělen a odeslání schváleno. Což jsem i udělal a pak už jen čekal jak lovec na číhané.
Žel, neudělal jsem ani hovor s velkou vedoucí ani onen email úplně dokonale, takže proběhlo i několik emocí navíc, které proběhnout nemusely, avšak v mé "mřížce" udělaly jasněji. Jedno ucho od džbánu se odlomilo a rozbilo tak, že nemám snahu se i jen pro to ucho shýbat.
Bohužel celé to dění se dotklo i osoby druhé, a já se jenom mohu obávat toho, jestli dojde k nějakému radikálnímu řešení, protože jak já, tak ona se logicky dobrala toho, že v oné tabulce jsou odpovědi jisté osoby dost .... mimo.
A já teď sedím u počítače už třetí hodinu, cumlám u toho zvětralé pivo a necítím se u toho dobře, když tohle popisuji, zvlášť, když jsem onu třetí osobu podporoval v určitých dobách, které pro ni nebyly dobré a tykám si s ní (respektive doteď jsem si s ní tykal)
Nevím, co mělo být skutečným výsledkem oné lapálie s pomluvou a druhé lapálie se studentskou praxí, co tím třetí osoba sledovala, jisté je že je důvěra rozbita na vícero frontách. Což je minimálně pro mě fakt špatně...
Každopádně "Washiho hádanka" aplikovaná na tuto situaci mi říká jasně, co mám dělat.Dokonce říká i to co nemám dělat. Takže teď překontroluji celý tento příspěvek, odešlu jej na blog, a ............................................................................
