"Právě jsem se vrátil ... z Foodfestu" chtělo by se mi parafrázovat jistou známou větu, ale nemohu, hned z několika důvodů. První důvod je, že "FOOD" je teď zapovězené slovo (díky kombinaci se slůvkem FAST), takže na takový festival by přišlo málo lidí, tak dáme do názvu slovo FRESH - řekli si pořadatelé. A protože to celé mediálně podporuje televize PRIMA a firma BOSCH, tak se to celé jmenuje "Bosch Prima Fresh Festival"...
Každý umně hledající si najde stránky www.freshfestival.cz a zjistí, že právě dnes a zítra se tato akce koná v Pardubicích a ještě stihne být v Praze.
Šel jsem tak na akci s kamarádem, jež je v Pardubicích prakticky doma a který mě za pět let dokázal na tuto akci dohnat podruhé. Jak tehdy, tak nyní, mě nepřekvapila účast firem a jejich počet. V podstatě cca 10 vinařství, 10 malých pivovarů, 10 soutěžících restaurací o nejlepší pokrm, dalších několik restaurací, co nesoutěžili... A to bylo prakticky vše, když nepočítám povinný stánek "Evropské unie", pódium pro šmejdy... pardon ... pro komerční předváděčky a malý kouteček s kafovými stánky.
Zdá se to možná málo a my to s kamarádem proběhli za tři hodiny, a i tak jsme měli problém, abych prozkoušeli jídla oněch soutěžních restaurací. Z jedenácti soutěžících jsme vynechali všechny, co nabízely mořské obludy a volili spíše tradičnější - suchozemskou - stravu. Také jsme se vyhnuli soutěžní Čínské restauraci...
Č. 2. - Dašické sklepy, Dačice - Zde jsme se s kamarádem shodli a zvolili oba "Selečí paštiku balenou do uzeného boku s domácí meruňkovou marmeládou, spolu s bagetou s přepuštěným bylinkovým máslem". A hned tenhle první pokrm mě nadchnul, protože měl vše, co jsem očekával - uhlazenou chuť všech ingrediencí, žádná nepřečnívala. Hlavně ono "selečí" měli upravené tak, že mi můj ofrňovací nos nehlásil problém...
Č. 4 - Fortna, Chrudim - Zde jsme se s kolegou ve výběru neshodli, kolega volil roastbeef, já pro změnu "Marcipánový knedlíček s višní a omáčkou z pečeného máku". Je to takový ten "dezert na konec" a byl jsem mile překvapen, že také jde s marcipánem udělat něco jiného, než "marcipán s marcipánem a kilem cukru". Je vidět, že kdo umí, ten umí a nejmenované kuchařky či výrobci pamlsků by se u místních mohli učit. Omáčku z máku jsem měl poprvé v životě, takže nechci hodnotit - nemaje srvnání, ale k čerstvé višni i ke knedlíčku se hodila.
Č. 6 - U Kolji, Litomyšl - Měl jsem už dezert, hlavní jídlo, byl tedy čas i na polévku - "Pravý ukrajinský boršč se zakysanou smetanou a marinovanou červenou řepou". Už barva polévky by mohla malé děti odhánět, přeci jen červená řepa barvila dostatečně, ale to mě neodradilo. zvlášť když už jsem jedl mnoho borščů a "takyborščů" - navíc existují lidé, co polévku CDD, tedy co dům dal, také takto nazývají - takže jsem byl zvědavý, co přijde tentokrát. A přišla jemná polévka s bramborem, něco málo zelím a kostičkami řepy. Důležité pro mě bylo, že zelí zjevně nebylo naloženo v kyselém láku a nebylo špatně propráno, takže jsem si pošušňal. Osobně bych tento boršč o něco méně omastil a dodatečně na svém talíři lehce přikořenil, ale to je tradiční problém, že se nejde trefit všem do chuti... (Kamarád volil kachní prsa)
Č. 7 - Hacienda Ranchero, Pardubice - S kamarádem jsme se shodli ještě před příchodem na stánek, že po tomto jídle dáme pauzu a měli jsme věru proč. Zatímco u ostatních restaurací jsme dostávali porce pro "tříleté děti", zde jsme dostali porci plnou. Oba jsme se shodli na "Vepřovém Burritu" - tedy placičce plněné pomalu dělaným vepřovým masem, jež se marinovalo v omáčce z chilo ancho, chipotte, cibule, česneku a pomerančové šťávě. V placičce navíc byla mexická rýže, tomato, listový salát a gouda. To byl tedy základ a každý z nás si mohl doplnit do placky či mimo ni na kolečka nakrájené papričky různé pálivosti a byly k dispozici i dvě verze chili omáčky a i jogurtová(?) zálivka. Když si kamarád naložil všechno od nejpálivějšího, šel jsem do toho taky.
A zde jsem utrpěl první zklamání, protože v okamžiku, kdy mi došly všechny dodatečně dodané pálivé ingredience, stala se z Burrita obyčejná placka plněná masem a rýží, prolitá tomatem...
Po pauze na pivko a oddechu ve stínu jsme ještě každý zkusili jednu z restaurací. Kamarád zkusil č. 11 - Penzion Fajn, Pardubice - a domácí noky...
... a já šel k č. 8 - St. Patrick, Pardubice - a zkusil už spíše jen takovou jednohubku, tedy "Grilovaný špíz s kozím sýrem a slaninou na rukolovém salátku s bylinkovým krutonem". Mě kozí sýry nic nedělají (někdo je nemusí kvůli vůni, ale ti co jsou alergičtí jen na mléko kraví je mohou a jsou jim dietologem doporučovány), takže jsem si udělal test, zdali se nic nezměnilo. Nezměnilo, chutnají mi i nadále. :-)
Tím bylo (bohužel nebo bohudík - s ohledem na můj břich) hotovo, takže jsme ještě ochutnali pšeničné a kvasnicové pivo. Nejenom tím byla pro nás konečná, množství lidí už v areálu překračovaly naše interní hranice na tlačenici a volný pohyb. Takže jsme se stáli na vlakovou zastávku a hurá domů...
No a protože jsem průběžně hrál od rána Ingress a pak kamaráda protáhl po městě, kde jsme z vlaku posléze vystupovali v rámci místní mise, tak se to kamarádovi také zalíbilo a máme tak nového hráče, a protože jsem s ním poté trošku cvičil na zahradě, tak základní výcvik má za sebou. Hlavně zvolil stejnou frakci, což je nejdůležitější. Ale to už je jiná pohádka, nikoliv ta o Food festu.
