Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

sobota 18. března 2017

Skvrny na slunci

Zhruba tak od středy až do chvilky, kdy začínám psát tento příspěvek (18/3/2017 20:00) mám pocit, že lidi okolo mě buďto přepadlo jaro, nebo skvrny na slunci, případně kombinace obojího nebo ještě něčeho dalšího - horšího.

S tím je spojený pocit mého čtenářstva, že tento blog poněkud zanedbávám, což je tak trošku pravda, zvlášť,  když jsem sem přestal dávat jediný obsah, který to tu poslední týdny a roky plnil, tedy týdenními souhrny. Své pocity, dojmy i názory jsem tu nezveřejnil docela dlouho, ale jak jsem psal výše, tak tentokrát to už muselo jít ven.

Ve středu totiž můj kolega vyjel na pobočku P*, kde již před měsícem měl vyměnit disk na serveru, kde zlobí i další funkce (logicky, když jsou navázány na onen server), jež se ale přesto pokusil odstranit. Jedna z vedoucích při tomto odstraňování ztratila řeč a druhá tak musela zakročit. Samozřejmě jsem to pak na talíři měl já, kdy na mě ta vedoucí docela i ječela ve spravedlivém rozhořčení. To já dostal zákaz jezdit na onu pobočku, to já nastavil laťku tak vysoko, že ji kolegové nedokáží překonat... a já pak musel hasit požár, protože reálně hrozilo, že náš nadřízený dostane ošklivý email o kvalitě práce kolegy...

Jenomže ani já nejsem bez viny, a máslo na mé hlavě se začíná kvalitně rozpouštět,  a kostlivci se brzy začnou předhánět, který první vypadne a způsobí poprask. Teď v nejbližší čtvrtek nás totiž navštíví šéf...

Další z kolegů měl nejprve špatný den u zástupkyně ředitelky (nešlo mu zadat heslo - vypnutý numlock a číslice v heslu na magické čtvrté pozici) a pak při rozjíždění počítače (nutno podotknout, že cizího) na zasedačce, kdy se po deseti minutách sekl předváděný program takovým způsobem, že už jsem to neviděl několik let. Nejkouzelnější bylo, že celý sled této nešťastné události způsobil o hodinu dříve tím, že notebook zapnul nejprve na baterky, pak ho propojil na promítačku, pustil ten program, ale už si neuvědomil, že toto není náš vypiplaný promítací notebook, ale nějaký, který na rozjetí na baterky si nastaví vypínací režim na nevhodných místech. A mě, který ten notebook do elektriky dával, přičemž dostal hybu od zemnícího kolíku prodlužovačky, to nenapadlo taky. Mimochodem - ta hyba byla od statické elektřiny, ale i tak mi to myšlenky rozhodilo dokonale...

K pracovním věcem už jen tolik, že dnes vypadl v našem městě tolikrát proud, že jistojistě budeme mít v pondělí veselo. Tedy doufám, protože truchlivo bych nechtěl...

Co se týče dění kolem mě, tak mě psychicky všechny výše popsané problémy (a mnohé další nepopsatelné) dostaly do stavu, kdy jsem byl tak na dně, že jsem poprvé odvolal kafárnu či procházku asi tak 30 minut poté, co už dávno měla začít, takže jsem se ocitl doma o dost dříve, než bych chtěl, kde byla návštěva. Ta odešla o dalších 180 minut později, takže když jsem upadl na gauč a začal nabírat hlavně psychické síly, byl už večer. A bylo věru proč.

Můj kamarád R* potřeboval sehnat ze speciálního obchůdku, jež je přesně jednu minutu od naší práce jednu součástku za 5Kč (nebo raděj dvě), tak jsem je koupil a večer i předal (R* se doma z práce objevuje hodně pozdě po zavření obchůdku) a při té příležitosti si vyslechl, že můj kolega Z* toto nakupuje už asi měsíc) A snad i proto nepřišel Z* na domluvenou virtuální schůzku nad jednou hrou. Prý musí stěhovat obývák kvůli malování. Když pak spolubydla u Z* začal hrát tu samou hru a Z* nikde, bylo jasné, že je něco špatně. Ale pak se Z* nakonec objevil a začal mi vysvětlovat vše od středy, jak i on prožíval skvrny na slunci, takže jsem měl z druhé strany to, co už jsem věděl....

Ale máme tu i dlouhodobější skvrny na slunci. Připadám si jako v reality show "Všichni vidí všechno" (jedna scifi povídka, kterou teď nemohu dohledat), kde hledali 12 párů jež spolu budou milostně žít (ve dvojicích!!!!) a byli rádi za to, že jeden z párů pracuje na nočních, takže si své románky odbývali dopoledne a tím pádem divák nemrava, dívající se na onu reality show běžící po 24 hodin sedm dní v týdnu, měl nepřetržitě co dělat.

Já mám ve svém okolí ultimátum "ještě něco provedeš a půjdeš z domu"  a to hned několikrát a v různém stádiu. Jednu v konečném, kdy se dívka byla nucena naučit hospodařit a musím říci že jí to jde, druhou ve stadiu "promiň mami", další v ................ [censored] a očekávám, že v tom posledním babička raději odejde do domova důchodců a nechá se zbavit svéprávnosti, aby nemusela přispívat vlastní krvi :-(

No a skvrny na slunci má i můj kolega z J* a jeho žena, kdy se zřejmě dneska porafali v kuchyni nad tím, kdo si první ohřeje vlastní teplou večeři.Momentálně netuším, kdo trucuje a udělal si svojí truc večeři, přestože ten druhý vyráběl večeři ve velkém, z čehož mi ale vyplývá, že předtím muselo něco mezi nimi proběhnout.

A já se ptám: Fakt byly skvrny na slunci?