Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

čtvrtek 7. května 2015

Lepidlo na ucho od džbánu nefungovalo

Ač bych chtěl psát veselejší příspěvky na krásná témata, nemohu, protože mě psychicky sráží chování jedné malé paní vedoucí na jisté pobočce. Ostatně jsem o tom psal v příspěvku  Ucha se nadále trhají - ano, je to ta paní co má problém se studentskou praxí.

Pár lidiček (čti: dva) mi říkalo věty ve smyslu, že ta praxe, která má začít myslím za 14 dnů, proběhne už v pohodě, když dotyčná byla zpražena z ředitelských míst. Jenže sýček v mé hlavě nejenom houkal, ale i sýčkoval....

Nu, milý sýčku, prohádals. Přišlo to už dnes, zloba vyšla na povrch. Když jsem totiž došel do denní místnosti, kde obědvalo pár mých kolegů a dotyčná vedoucí tam k nim vedla nějaký nezávazný hovor, došlo k nejhoršímu. Na její pozdrav určený mě se mi povedlo jedním dechem odpovědět: "Dobrý den všem, ahoj J*", tedy ne ve správném pořadí, jak nařizuje Gurth Jarkovský.

To co následovalo si zasloužilo nahrát na magnetofon a když milá paní vedoucí naprdnutá odešla a ještě něco zahulákala z chodby, vyprskli dva její podřízení smíchy. Ani se jím nedivím, musel jsem vypadat směšně, když jsem se mezitím stihl zeptal vzduchu v místnosti, jestli mi někdo prozradí, co že jsem to zase provedl....

Pokus o následný smír z mé strany vyšel naprázdno a přiznám se, že nevím, jestli jsem dotyčné jen tykal, nebo vykal nebo použil nějaký mix. Já to totiž nevím, slova která zazněla se mi do paměti nezapsala, ba co hůř, byl jsem rozhozen ještě pěkných pár minut poté.

Prostě a krásně - mám dva poznatky.

1) Opakující se historie - již podvakrát jsem se nechal nachytat a zvolil tykání s lidmi, kteří v určitou chvíli byli dost "dole" a měli pracovní potíže. Pak, když se karta obrátila a oni byli opět na výši, jsem náhle byl póvl, který může být stírán za kraviny, bez toho, aby mu bylo vysvětleno proč. Typicky poté, co jsem řekl "NE"...

2) Můj problém s Washiho hádankou - Jsa opět na akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje jsem teď dobře hodinu hodil potmě po silničkách v okolí a přemýšlel, jestli chodím v kruhu já, mám pocit viny, hanby, či tak něco. Došel jsem k názoru, že po mém dnešním pokusu o smír musím na zmíněné otázky odpovědět "NE" a dodat, že v tomto případě už budu spát klidně. Tedy až poté, co přežiju první noc a vyspím se z té největší bolesti a zklamání