Nedopsané věci (1. víkend s ...)

Prvním nedopsaným příspěvkem z této minisérie je příspěvek popisující již třetí víkend se spolkem, jehož jméno se zde nevyslovuje. Jiný víkend s tímto spolkem byl popsán v příspěvku "Víkend se spolkem poprvé" Klap!

Tento konkrétní víkend však nemohu popsat slůvkem rozporuplný, protože byl opravdu pohodový a pořadatelům se dařilo až tak dobře (bez ironie!) že mé technické znalosti z oboru počítačové techniky nebyly prakticky potřeba, tentokrát jsem si ji užil opravdu jako účastník...

Tento příspěvek ale nebyl doteď sepsán z jiného důvodu, neboť by správněji měl patřit do kategorie "Astrální cestování" neboť jsem měl opět pocit, že už jsem v místě konání musel někdy být.

Ve čtvrtek při příjezdu do rekreačního střediska jsem kolem této chatičky projel dost rychle, protože jsem níže na cestě viděl pořadatelku naší akce, k níž jsem přispěchal abych zjistil, kde bydlím.

Poslala mě k chatičce číslo čtyři, kterou jsem chtěl obejít zleva po trávě , ale kolega "spulubydla" mě upozornil, že je tu přístupový chodníček.

Následovalo očekávatelné - facka od mého vědomí přesně v místě pořízení této fotky (ta byla pořízena o den později), načež jsem začal scházet k chatce, kde jsem v místě těsně před zastřešenou částí chodníku zvedl ruku a zapřel se o střechu. Tím jsem se jednak zbrzdil a jednak jsem měl jistotu, že se pod stříšku vejdu, což při mé "střední výšce" bylo na pováženou.

Realita včetně uvědomění si detailu onoho snu, který měl v onom místě ten význam, že jsem si přeměřil svojí výšku a kouzlem se lehce zmenšil, abych se tam vešel. Ono ostatně jsem si i v reálu ve dveřích chatičky srazil kšiltovku z hlavy, tak nízké dveře tam byly. Přízemí chatičky stěží obsáhlo radiátor, koutek se záchodem a umyvadlem a také stůl s rohovou lavicí. Nahoře se taktak vešlo pět postelí....

Sen samozřejmě obsahoval i další reálie z okolí, ale o tom až později, zůstaňme chvilku u chatky, kde jsem posléze nahoře vydýchával nejenom ono zjištění astrálního snu, ale i onen automatický pohyb ruky a zapření se o střechu. Právě ten automatický pohyb jsem totiž ve čtvrtek a v pátek stihl zopakovat tolikrát, až jsem se v pátek odpoledne tomu začal smát a schválně jsem si přeměřil vzdálenost stříšky od temene mé hlavy. Bohatě se mi tam vešla dlaň ruky nastojato. V sobotu dopoledne, kdy jsem se znovu dvakrát zbrzdil jsem si už vynadal, abych v neděli po snídani konečně zaznamenal první průchod bez brždění rukou o stříšku....

Další reálie, které ve snu souhlasily se skutečností mohu rozdělit na marginálie (spolehlivě jsem věděl rozložení místností v hlavní budově), ale i na celé úseky děje, které seděly až přímo hrůzyplně.

Takže jsme například v pátek večer chtěli jít "na jedno" v šesti lidech do nejbližšího penzionu. Došli jsme k němu a já zjistil, že ho znám až příliš dobře ze svého snu - hostinská místnost byla upravena v prvním patře a z naší strany měla veliká okna. Jak ve snu, tak v reálu jsme hledali odemčený vchod tak dlouho, až kolegyně si odskočila do lesa a já se (v reálu) s kolegy a kolegyní rozloučil, abych se doslova odpotácel zpět do kopce do našeho sídla.

Návštěvu hostince jsem nedal právě kvůli mému snu, protože mi furt v hlavě bušil onen sen, kdy jsem si byl vědom toho, že je hostinec všechny uvězní a oni se nevrátí. Zmizí totiž i poslední průchozí cesta.....

Další reálie byla ze soboty, kdy v reálu obměněná včerejší sestava chtěla jet do jiné hospody na fotbal. Taktéž jsem se k nim prostě nemohl přidat a přestože se mohu vymlouvat na téma, že bych musel jet v kufru kombíku, důvod byl jiný.....

Mám-li tedy zrekonstruovat onen sen, pak parta lidiček přijela do rekreačního střediska se (naposledy) sejít, přestože se kolem celé země stahovaly "mračna".  Jako první se šlo do oné hospody, kam se mi ve snu podařilo vejít, ale po zjištění, co to je za typ hospody stíhám varovat ostatní a pak sám po necelé minutě pobytu uvnitř uniknout posledním existujícím/odemčeným východem, po úzkých chodbičkách. Těžko říct, jestli to bylo opomenutí při přestavbě, která stihla proběhnout během oné minuty pobytu, nebo jestli jsem našel nějaký boční vchod.... každopádně se oné skupince zalíbilo v hospodě natolik, že prostě uvnitř zůstali...

A tak jsem se dopotácel až k chatičce, která se zdála být menší než předtím. Přeměřuji si střechu rukou a nuceně se zmenšuji, stačí tak deset cenťáků. Uvnitř se cítím stísněně, což je zřejmě i důvod, proč další x-tice lidí se rve do jednoho auta, vidím je z okna. Jdu k nim a je mi jasné, že se k nim nevejdu. Ani tuto skupinku lidí už v onom snu nikdy neuvidím....

V oblasti jsem tedy zůstal sám. Uzavírám dveře z hlavní budovy na zastřešenou terasu s pingpongovým stolem a jdu do jídelny, kde se dívám severním oknem ven do lesa, kde je šero. Vím, že _TO_ přijde a není šance, abych tomu unikl.

A pak už to přichází - vypadá to jako větší šero a řítí se to přímo na mě. Už před chvílí přestala jít elektrika, takže jsem to věděl už o chvilku dřív, přesto až do poslední chvíle čekám, až to uvidím naživo. To se mi právě teď splnilo. "Už je to tady!" vykřiknu bůhví pro koho a plácnu sebou na zem. Ono šero prostoupilo skrz stěny jakoby nic, převalilo se přese mě, zastavil se mi dech, sen končí...

Jen dodávám, že jsem se o únik se svým autem nemohl snažit zřejmě proto, že se mi sen zdál v době, kdy vlastnictví vlastního auta ba i jen řidičského průkazu bylo pro mě na hony vzdáleno...

Tak a teď mě můžete soudít - komentáře jsou na 14 dnů od vydání tohoto příspěvku otevřeny bez omezení