Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

neděle 17. května 2015

Nedopsané věci (2. tetička ...)

Hned po návratu z akce spolku, jež byla popsána ve včerejším příspěvku ("Nedopsané věci (1. víkend s ...)") mi volala mamka a oznámila mi úmrtí jedné z mých tetiček...

Poslední vývoj u této tetičky byl takový, že byla stižena mrtvicí a dobře rok nebyla soběstačná, takže mi toto oznámení způsobilo jen to, že jsem si oddychl na téma "aspoň už to má za sebou" a tak nějak jsem se k tomu moc nechtěl vracet - nebylo proč. V podstatě jsem jen řešil to, že si budu muset vzít dovolenou, pokud budu dělat řidiče.

Avšak mamku to sebralo dost (je o tři roky starší) a tak jsem k ní zašel. Viditelně se v ní honily nějaké vzpomínky na tetu, protože vyšla ven s několika příhodami, které s tetou naše část rodiny měla. Příhoda, kdy zaútočila na mého dědu tou dobou žijícího s babičkou na vejminku, jež si bral dřevo do kamen s tím,
že to už není jejich dřevo... Přidala i další ústrky, které si užívaly moje starší sestry...

Vzplály ve mě saze, ale podařilo se mi to před mamkou skrýt. Má averze vůči této tetě, kterou jsem si přinesl z mládí (ano, nějaké příhody jsem měl taky) se tím jen potvrdila. Až jsem zapochyboval, jestli vůbec chci jít na pohřeb....

Nechal jsem to osudu, o dovolenku jsem si v automatickém systému požádal a vyčkával, jestli ji šéf stihne potvrdit. Když by nestihl, byl jsem rozhodnut ho nehonit, mamku by na pohřeb odvezla některá ze sester, přičemž i ony řešily problém, jestli budou puštěny na pohřeb nepřímé příbuzné.

Nakonec jsem dělal řidiče a vyjeli jsme v plném počtu, a mamka byla rozhodnuta nejet na smuteční hostinu, pokud obdržíme pozvání a měla pro to svůj zvláštní důvod který jsem ne zcela pochopil. Pozvání jsme pochopitelně dostali ještě před obřadem a přijali. Když přeskočím na závěr pohřbu, tak jsme byli prakticky jediní, kteří jsme přijali a přijeli na hostinu...

Jenže můj popisek toho dne je ještě před obřadem, kdy se čekalo na zahájení, příbuzní a přátelé z vesnice se pomalu sjížděli, tu a tam jsem někoho poznal, sestry poznávaly víc lidí a nejvíce pochopitelně mamka, která na oné vesnici dlouho žila. Přijel i náš další strýc, ale bez tety. Strýc řekl nám, ale bohužel později i pozůstalým, pravdu. Teta je momentálně na nákupech a pak půjde "někam do města"....

Byl to slušný DOUBLE FAIL. Pár lidí se podivovalo nad tím, že to strýc bez obalu vybalil, ale víc udivilo i to, že žárlivost oné tety na druhou tetu je až tak chorobná, že není schopna ji jít ani na pohřeb....

Ach jo

Žádné komentáře: