Musím začít pátkem minulého týdne a to dopolednem, kdy jsem jej započal návštěvou na pobočce P*. kde se měl objevit technik. Holky se mi smály, že tento konkrétní technik nikdy nepřijel včas. Nepřijel včas, ale naštěstí aspoň přijel relativně včas...
Vrátil jsem se s vozem domů, kam pro mě přijela I* a vyjeli jsme s asi hidubivn skluzem, ale nikoliv na zříceninu hradu "kdesi na západě", nýbrž na zámek, který máme oba za humny, ale ani jeden z nás tam nikdy nebyl a zřejmě ho to tam ani nelákalo.
Cha!
Na šipce "Zámek" směřující šikmo doleva jsme zakufrovali, neboť dle mého ukazovala na pokračování hlavní silnice, jež bylo šikmo doleva. ale ve skutečnosti to vedlo prudce doleva do úzké asfaltky.
Stále jsem si říkal, že jsem tudy mohl už někdy jet, a byl relativně v klidu, protože jsem ale měl pocit že v tom bude víc, nechal jsem I* vybrat místo na otočení - v okamžiku, kdy jsme se už oba shodli, že to zakufrování přišlo. Jedno krásné místo kde by to šlo jsem si i vyhlédl, osobně bych to dal na jeden, maximálně dva rejdy volantem s minizacouváním. I* si vybrala místo na otočení, které mi připomnělo "tramvajový trojúhelník" (existující tram. trojúhelník Zvonařka je špatně orientovaný na otočku I* - http://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2006041560 )
A teď už jsem jen čekal co bude - pojede pomalu jako ve snu? Jela, přestože jsme od té správné křižovatky byli dobře kilometr.
Po odbočení doprava jsem, částečně i dle značky, věděl, že můžeme jet nahoru na velké parkoviště, které tam fakt bylo.
Po vystoupení jsme se oba koukali na rozcestník, kde co je, a mě zaujala Jízdarna. Tedy hlavně směr, kterým ukazovala a mohl bych nahlas říci: "Tímhle směrem jízdárna není" - odchylka ukazatele byla snad 45°. Tenhle okamžik zaznamenala i I*, protože mi pak napsala zhruba toto: "U toho ukazatele si se tvářil divně a po kratinkém pohledu na mapu sis byl jist, kudy jít kam------"
A měla pravdu, protože jsem ji vytáhl k zámku, jež ale je přestavěný na hotel. U prvních ukazatelů jsem zůstal stát a věděl že dál nemusím, ale I* zaujalo, že uvnitř nádvoří byl další ukazatel a bylo tam o směrovou tabulku víc.
Byla to past, ale I* se na ní chytla, stejně jako v mém snu a šla se na ní podívat. Ano, teď už to bylo jisté - minumálně jeden sen oodsud mám ... A teoreticky jsem tu mohl být i naživo..... Držel jsem se příběhu a šel se podívat s ní.
O chvilku později jsme stáli na výchozím bodě a I* se zachtělo vrátit zpět, že se projde po šipkách na WC. Nezatvářil jsem se přívětivě ale neřekl nic. A čekal venku. Naštěstí se snová realita odlišila od té reálně reálně reality.
Realita:
I* se vrátila a popisovala mi svojí příhodu. Našla dveře s nakresleným panáčkem, takže logicky usoudila, že vedlejší, o něco větší dveře, vedou na "panenky". Kdeže. Ocitla se v čemsi jako sklepní vinárně, a až vzadu byly dveře s panenkou
Sen:
Má parťačka se nevrátila, šel jsem ji gledat a chytil se do stejné pasti, svoji parťačku jsem už nenašel...
Prohlížet si hotel na prohlídkovém okruhu se mi nechtělo, navíc okruh by byl otevřený až za hodinu a tak jsem I* vytáhl ven a podél hradní zdi došli na zahradu, odkud jsem se protáhl k prameni. A zde "nalezl" svůj další sen, kdy s vílou řeším její vyschlou studánku. Ani nám z prameniště nekápla kapka...
Naším dalším cílem bylo "divadlo" a já věřil mapě, takže nás bahnitá cesta kolem rybníčka provedla přes několik křižovatek polních a lesních cest zpět na parkoviště. Štvalo mě to, protože v hlavě mi ma jedné konkrétní křižovatce cinkal zvoneček, "jdi po asfalce, jdi po asfaltce". Napodruhé jsme po ní šli, a přes ohradu obory (kde byla další scénka) jsme se dokázali dostat před "divadlo". Ale i ty lesní cesty jsem dal správně...
Dál se totiž nedělo nic, protože hned po téhle fotce jsme prošli alejí, kudy jsem jednou ve snu právě od divadla prchal, prošli jsme kolem mostku vedoucího "do nikam" a pak k autu a domů
(Těch míst, kde mi cinkal zvoneček bylo víc....)
Po obědě jsem se vydal na trasu jízdy na S*, přičemž do Prahy mě rozčiloval stevard, co byl mimo službu a zasahoval do práce stevardce. (tudíž je jasné, s kým jsem asi jel), pak přetoupil na metro a dojel na nástupní zastávku linky na S*. Tradičně se na nástupišti prostřídaly všechny linky až na dvě. První z nich, ta moje tradiční, měla jet hned, o té druhé jsem si už mnoho let myslel, že snad ani nejezdí.
Telefonát s kamarádem přišel s pokynem: "Jeď tou druhou linkou, oni ji drasticky omezili, ale jede jen o osm minut později než tvůj obvyklý spoj, vyzvedneme mléko od statkáře". A skutečně jel, ale to už jsem si připadal opět v nějakém snu, respektive v jeho parafrázi.
Vím, že jsem tou linkou tímto směrem nikdy nejel, takže jsem si hlídal hlavně tarifní pásmo a když bylo o jedna menší než moje pásmo, tak jsem otevřel oči a sledoval vnitřní tabla, hlášení, ale i krajinu. A přestože autobus až doteď vymetal každou vesničku a stavěl na každé mezi, tak nyní se mnoho jeho zastávek jmenovalo "XY, rozcestí" a to XY se prostřídávalo. To už jsem opět byl v nějakém svém snu.
Po přestupu do auta, z prakticky prázdného kloubového autobusu jsem uprostřed střediskové obce vystupoval sám a ten sen s realitou ještě trošku koexistoval, protože kamarád odbočil do neoznačené uličky a po projetí vsí se napojil na správnou cestu. Zde můj sen skončil, ale realita pochopitelně pokračovala....
Po dojezdu ke kamarádům se v pátek už nic nedělo, byl jsem jejich osmiletým pejskem obskakován jako z dob štěněcích a opět se mi nepovedlo uhladit ho k smrti, vzdal jsem to první :-)
Sobota a výpomoc v lese.(A sen:Pomóc, pomocníci VB !) Zde mám problém, protože jsem viděl to, co prostě muselo někdy přijít. Stáří a nějaké ty bolesti.... V podstatě jsem vytahal z lesa kubík dřeva sám.....
Ale bylo mi to vynahrazeno večer, kdy jsem mohl popíjet drahé pití, /mé narozeniny a narozeniny kamaráda proběhly/, takže jsme si vzájemně připíjeli.
Nedělní odjezd byl zpestřen tím, že se mělo ukázat dítko kamarádů, které bydlí ve stejném městě jako já, takže jsem mohl mít jízdu bez přestupů (MHD nepočítám), ale já váhal. Spolehlivost toho dítka a jejího partnera není na takové výší, abych se spoléhal na to, že přijedou, byť jsou ohlášeni. Své obavy jsem vyjádřil ve stylu. jestli fakt přijedou. Odpovědí mi byl smích: "Jedou si pro žrádlo, přijedou"
To bylo ve 12 hodin, o hodinu později přišel další hovor - "teprve obědváme" A bylo rozhodnuto: "Pojedu vlakem, budu rozjímat" oznámil jsem a zakryl tím i mé další pohnutky, proč nejet autem.
Shrnu to: dojel jsem domů stejně jako auto s kamarády, možná i o něco malinko dříve... A to jsem měl na všech přestupech prostoje.
Jak popsat práci od pondělí do pátku? Čtyři emaily ve čtvrtek kolegyním šly mezi 23:30 a 23:50 a rozhodně není hotova všechna práce :-(
Na pátek mě kolegyně Š* vytáhla na pobočku P* a na oběd k pobočce F*, kde přislíbila kafe po obědě - to se nekonalo, naopak jsem já musel dodat pro Š* kafe už dopoledne, nejenom já jsem stahaný prací. na obědě jsem prý ale vypadal blbě...A I* to viděla...
A pak měla být kafárna s I*, jenomže při první třetině jízdy zpět jsme dostali hlášku kolegy Z* že se nově dodaný notebook šéfové pobočky P* zbláznil a ....... Naštěstí ten hovor brala kolegyně a neřekla mi detaily hned, jinak došlo k výbuchu vášní hned na místě. Náš kolega Z* totiž předal notebook nedodělaný, chtěl to udělat na dálku, udělal WAKE UP, notebook to "nepřežil" a když přijela majitelka ze školení, nalezla notebook s hláškou "NON SYSTEM IN DRIVE"
Po otočení se na "dvoře" jedné firmy a dojetí na místo jsem zjistil, že u něj sedí naprdnutá vedoucí a notebook už byl najetý. Ale nedoinstalovaný, bez dostupných dokumentů. A bylo jasné, že kafárnu musíme odložit... a později i zrušit, protože hrozilo, že plán trvání kafárny mezi 13:30-15:00 dopadne tak, že ve 14:55 dojedu na místo, kde se kafárna měla konat.....
A zrovna mi měla I* hodně co říci, což mi alespoň napsala v emailu, ale já byl rád za to, že jsme ji přece jen zrušili, protože už bych nebyl schopen dojet na místo konání - nikdo v autě by mě neměl jak budit, to kolegyně se starala, abych neusnul. Rozhodně jsem byl rád, že byla zrušena i akce O*, která měla být po 15-té hodině a kde by byl stejný problém s nevhodným usnutím.
Jako spráskaný pes jsem se doplížil domů, kde měla přijít neteř se dvěma malými neteřemi, což mé únavě nesvědčilo, ale zase jsem nemusel trpět výčitkami ve stylu "jsi v práci a nepřijdeš domůů, když víš že přijede návštěva a je jedno, že se ohlásila na poslední chvíli". Neteř a praneteře pro změnu přišli o dost dříve, takže jsem mohl na dvě hodinky upadnout do spánku...
