Je škoda, že příliš mnoho hlouposti nezabíjí idioty.
Přesně tímhle moudrem bych mohl popsat včerejší .... cosi.... , co se dělo v pátek třináctého. Na druhou stranu vše na "pátek třináctého" svést nemohu, protože se k mnoha věcem schylovalo už dříve. Dokonce to začlo přesně o měsíc dříve, tedy v pátek - třináctého února.
I tehdy jsem se potácel v takových různých stavech a rozčarováních, takže jsem se v těchto dnech upínal někam jinam do jiných realit (13. února - hra OMSI - OMSI: Překvápka u Nothingam Court), pak jsem potěšil sebe nejenom novým počítačem (15. února -Dělám si radost), ale také tím, že jsem si objednal nové počítačové křeslo, v němž nyní sedím. Prostě a krásně - když netěší práce, musí těšit něco jiného :-)
V té době ale také začalo proškolování zaměstnanců, čehož jsem se dobrovolně ujal a připravil si dvě přednášky, (přičemž tu druhou můžeme pominout, přednášel jsem ji naplno jen 2x). Ale ta první, "směrnice nejenom k počítačová bezpečnost", měla být přednášena několikrát, tak, aby se na ní prostřídali všichni zaměstnanci z "mých" poboček, což znamenalo udělat minimálně pět termínů, aby se do našich učeben, zasedaček a odpočinkových místností na všech pobočkách všichni vešli. Vedoucím jsem prvních šest(!) termínů oznámil dopředu - vždy dvě školení v pátek na dvou různých pobočkách, takže jsem měl školit 13., 20. a 26. února. Samozřejmě se vyskytl problém, takže jsem musel přidat i termín 6. března (a z jednoho dvojškolení udělat školení jedno) a když mi vedoucí jednoho oddělení o pár dnů později řekla, že omylem(?!) podepsala třetině oddělení na 6. března dovolenou, tak jsem skřípěl zuby a přidal další dva termíny na 13. března a odeslal informaci emailem v dostatečném předstihu. A hádejte co se stalo?
Ale nepředbíhejme - Zážitek z prvního dne školení, tedy z pátku 13. února, jsem musel popsat až s několikadenním zpožděním (Pátek třináctého (13.2.2015)), kdy už jsem se odprostil od malicherností, jež jsem do onoho popisku nedal. Školení mi dalo dosr námětů na jeho opravování a dalo mi jak jistotu projevu, tak mě napadly i jisté srandičky na uvolnění nálady.
20. února proto proběhly dvě školení s lehce pozměněným obsahem a na jednom z ních byla jistá "nanynka", jinak tu kolegyni s ohledem na další události nemohu nazvat. Seděla v první řadě, mile se na mě úsmívala a tehdy jsem si myslel, že pozor dávala. Z obou školeních mám od pár kolegyň poznatek, že školení super, ale že ti mladí, co mě ještě neznají, že ze mně museli mít hrůzu, že jsem mluvil důrazně.
24. února si ona nanynka napsala stížnost na mého kolegu, kde vyjmenovala X věcí, přičemž X-Y věci nebylo pravdivých. Ale o tom jsem neměl páru, takže jsem mohl zde na blogu psát o pozitivních věcech (25. února -Doktorské překvápko) a 26. února si odkroutit další dvojpřednášku a po jejím skončení objevit čerstvý email na téma "přijedu v pondělí na nečekanou návštěvu. vedoucí". Nikdy nepřijel takhle nečekaně, aby nám přivezl pozitivní zprávy.....
A samozřejmě je nepřivezl, ukázal nám totiž onu stížnost. Nevěřil jsem vlastním očím, protože stížnost byla napsána tak, jako by ona nanynka na školení vůbec nebyla, respektive neviděla jeden konkrétní slide a neslyšela k němu komentář. Ale bylo úplně jasné, odkud vítr vane, protože se stížnost oné nanynky opírala o dění u jistých jejích podřízených - kolega si jim totiž dovolil(!) říct "NE!" . Nenápadně jsem podhodil šéfovi myšlenku, že reakci na tuto stížnost napíšu sám, což kupodivu za nějakou desítku minut i udělal. O dva dny později již bylo jednání v ředitelně, kde jsem onu odpověď už odprezentoval. Pocitově mám dojem, že jsem ono jednání - řečeno sportovní terminologií - vyhrál 2:1.
Ukázalo se,že sezení v ředitelně, kde nás bylo v jednu chvíli deset, pár lidí neuneslo výsledek (zvlášť, když jsem úspěšně argumentoval právním názorem jisté Judr. xxxx, což mi nikdo nebyl schopen vyvrátit) a rozhodlo se, že nám to bude sladit. První slazení bylo znovu na kolegu, a druhé slazení bylo na mne, neboť kdosi donesl do ředitelny, co hlásím na školení 6. března - samozřejmě jsem si u onoho konkrétního slidu vylil srdce a naplno to vysvětlil. Mimo jiné slovy "větší sprosťárnu jsem tu ještě nezažil". Prstem můžu ukázat, kdo to do ředitelny donesl a vsadím se, že mám z 90% pravdu.
Kouzelné bylo to, že moudro dne, které bylo naplánované tři týdny dopředu na automatické zveřejnění v pátek 6. března (Mozek nemůže ...), na tuto situaci reaguje přesně.
No a teď konečně k tomu včerejšku, kde se nám všechny tyto malé příběhy sešly se svým vyvrcholením.
Vědouc, že mám nějaké nedodělky na stole a že strávím X hodin školeními, jsem do práce, úplně stejně jako minulý pátek třináctého, přijel v první minutu. O pět minut později mi zavolala ta samá paní jako minulý pátek třináctého a já mohl nevěřícně sledovat, že už se jí z počítače zase něco ztratilo. Byl jsem v pohodě, vždyť přeci zálohujeme denně inkrementálně,jednou týdně sakumprásk jak to na serverech leží jde na pásku a to ještě tu a tam spustím ruční odkopírování na jiný server. Co vám budu povídat, znovu se splnilo rčení, jež by mohl napsat pan Murphy do svých zákonů: Zálohuješ? Verifikuješ zálohu? Všechno v pořádku? A zkoušel sis to někdy obnovit (na testovací server)? Záloha byla vadná a všechny předchozí zálohy, kdy ten soubor existoval, taky. Data jsou tedy v trapu....
Samozřejmě se na mě nahrnulo "milion" dalších závad, jeden z mých kolegů byl indisponován a tudíž v práci nebyl, druhý přišel do práce přesně na čas začátku šichty a pak lítal po poruchách jen on, protože já školil. Na své druhé školení jsem z této pobočky kvůli tomu všemu vyjel na poslední chvilku....
V rámci jízdy jsem si mohl pořádně uvědomit respektivě promyslet jednu věc. Proč mé školení sledoval i ředitel pobočky, jež byl již dávno proškolen někým jiným (a v jehož kanceláři jsem vyhrál oněch 2:1) ?
Když můj příjezd viděla kolegyně z druhé pobočky, včetně mého vystreslého výrazu, nalila mi čaj ze své zásoby a hrcla mi do něj med, což mě při přípravě sálu, kde jsem měl přednášet, mělo pomoci. V sále to šlo ráz na ráz, takže jsem měl čas si nejenom vypít čaj, ale ještě i zrelaxovat u testovacího filmečku, který jsem navíc použil na jemné doostření projektoru.
Filmeček skončil dvě minuty po plánovaném začátku školení, na nějž nedorazila ani noha. Šel jsem se zeptat vrátné, jestli "omylem" někoho nevyhnala od vrat. Prý ne. Tak jsem vyběhl nahoru do kanceláře kolegyně a zavolal oné vedoucí zmíněné ve třetím odstavci, kde že teda jsou její lidi, že dnes bylo to školení. Ujistila mě, že mě žádala o náhradní termín, ale že jsem jí o něm neinformoval.
Jsem už tak submisivní (a proto na mě nejsou stížnosti!), že jsem se jí omluvil ve stylu, že chyba je zřejmě na mé straně a zavěsil s tím, že jí dnes osobně doručím nový termín. To už jsem se ale koukal do očí oné kolegyně a z jejího výrazu usoudil, že se jí to nepozdává. To mě ostatně také ne, proto jsem jí poprosil o dohledání onoho emailu, o němž jsem se domníval, že jsem ho posílal a byl v něm i dnešní datum s dovětkem "poslední školení".
Nebudu vás napínat, daný email existoval a byl poslán už 2. března a byly v něm zmíněny všechny termíny a byl poslán všem.
Měl jsem dost času se dát dohromady, takže pak kamarádka mohla o našem společném obědě, jež následoval o dvě desítky minut později konstatovat ve večerním emailu toto:
Dnešní oběd se mi po dlouhé době jevil jako skutečně pohodový, uvolněný a pozitivní. Je to vítaná změna :-):-):-).... takže jen tak dál. Nějak mi nedělalo dobře když si měl hlavu v dlaních, ustaraný výraz v tváři a hláskové či maximálně jednoslovné odpovědi. Doopravdy si mi dnes udělal radost .Bohužel má kamarádko, tohle nebyl stav pohody, tohle byl stav po přeplavání řeky šílenství, kdy se mi povedlo vylézt na druhém břehu a radovat se z toho. Radost byla zdánlivě stejná, jako bych do řeky nevstoupil vůbec a byl na správném břehu. Jenže tohle byl břeh druhý...
Projevilo se to odpoledne, kdy jsem odvolal sraz s kamarády a celé odpoledne prospal a proležel doma na gauči, abych se nějak psychicky srovnal.
Avšak nesrovnal, či spíše jen částečně srovnal, z práce doma nebylo nic, ze soustředění doma na práci nebylo nic, z hokeje v televizi si pamatuju akorát to, že 4x padl gól...
Večer jsem si zajezdil v počítači autobusovou linku kdesi po zapadlých venkovkých silnicích, kde ostatní provoz prakticky nebyl, pro udržení jízdního řádu stačilo jet nějakých 40km v hodině a až to mě poslalo do lepší pohody. Dokonce i sen přišel z autobusového prostředí, opět jsem byl řidič, žel ten sen si nepamatuju.
Zbývá mi ještě ukončit jeden příběh - příběh s emailem. Dojel jsem na pobočku dané vedoucí a onen email ve vytišteném stavu a dostalo se mi omluvy, že chyba je na její straně. Myslím, že tahle omluva byla myšlena upřímně :-) Avšak takový malý tichý škodolibý hlásek vzadu v mé hlavě se ptá: Nebude mít příběh pokračování? Nový termín jí byl nahlášen
